1783
Jak vznikl Alojzov
Příběh bezzemků, kteří si vymohli domov — léta 1782 a 1783
Olomoucký kraj · Česká republika
Roku 1783 ji dovolil vystavět kníže — chudí bezzemci ji vybudovali vlastníma rukama. Přes dvě stě čtyřicet let vzdoruje Alojzov času v srdci Moravy.
20 klíčových okamžiků, které tvarovaly charakter obce.
Území dnešního Alojzova bylo osídleno dávno před jeho vznikem. Na kopci zvaném Goldštýn, ležícím mezi Alojzovem a Určicemi, byly nalezeny archeologické pozůstatky ze starší doby kamenné, bohatší nálezy z doby bronzové a stopy germánského i raně slovanského osídlení. Lidé tu žili tisíce let před tím, než vznikla vesnice samotná.
Jihovýchodně od dnešního Alojzova stávala ves Mitrovice s dvorcem Mitrovem, severozápadně pak ves Lhota ležící mezi dnešním Alojzovem a Myslejovicemi. Obě zanikly v druhé polovině 15. století za pustošivých uherských válek. Jejich pole přešla pod správu určických a selouteckých hospodářů. Tato opuštěná půda se o tři staletí později stane základem pro novou osadu.
Josefinský patent císaře Josefa II. zrušil nevolnictví a dal poddaným právo volného pohybu. Pro chudé vrstvy Prostějovska to byl rozhodující impuls — mohly hledat půdu i jinde. Zájem o neobdělávané polnosti po zaniklých vsích Mitrovicích a Lhotě vzrostl. Brzy začaly přicházet první žádosti na plumlovský vrchnostenský úřad.
Dne 20. března 1783 doporučil plumlovský úřad knížeti Aloisi I. z Lichtenštejna, aby povolil na „Robově louce" zřídit novou osadu. Kníže souhlasil a osadu pojmenoval po sobě — Aloisov, česky Alojzov. Bylo dovoleno postavit 27 domků pro domkáře a 1 domek pro obecního pastýře. Noví osadníci si museli stavby vybudovat vlastním nákladem. Dne 25. října 1783 byla osada téměř celá hotova.
Od roku 1784 začaly alojzovským běžet robotní povinnosti: 26 dní pěší roboty ročně a roční činže 1 zlatý 15 krejcarů. Pro stavbu domků si museli koupit dříví z panských lesů, čímž se značně zadlužili. Přes veškerá omezení si v polovině osmdesátých let postavili na návsi kapličku Panny Marie, která sloužila zároveň jako zvonička — první duchovní centrum osady.
Revoluční léta 1848–49 přinesla dlouho očekávané zrušení roboty a poddanství. Pro alojzovské to znamenalo konec těžkých povinností vůči lichtenštejnskému panství. V rámci nové státní správy byl Alojzov přičleněn k obci Seloutek a stal se součástí nově vzniklého okresu Prostějov. Toto spojení mělo trvat přes sedmdesát let.
Dne 13. září 1888 vypukl v Alojzově velký požár, který pohltil 28 stavení. Příčinou bylo letní sucho a neopatrnost. Oheň zničil velkou část zástavby a zkomplikoval rozvoj obce, o který se přičinlivost předků poctivě budovala. Obnova trvala léta a hluboce zasáhla do hospodářských poměrů místních rodin.
Po letech snah se alojzovští dočkali — roku 1922 byl Alojzov oddělen od Seloutek a stal se samostatnou obcí. Katastr nyní měřil přes 464 hektarů. Obec zůstala i nadále farností v Určicích a děti docházely do školy tamtéž. Přesto byl Alojzov konečně pánem svého osudu.
V září 1923 se poprvé konaly řádné volby do obecního zastupitelstva. Prvním zvoleným starostou se stal František Sklenář. Záhy ho však vystřídal Martin Soldán, který tuto funkci zastával nepřetržitě až do roku 1938. Soldán vlastnil jediný průmyslový podnik v obci — pískovcový lom zaměstnávající ve třicátých letech deset dělníků — a obchod se stavebním dřívím.
Roku 1924 byl v Alojzově založen Sbor dobrovolných hasičů — nejdéle fungující spolek obce. Roku 1925 si sbor postavil hasičské skladiště, roku 1926 zakoupil motorovou stříkačku. Téhož roku 1924 zavedl soukromník E. Beloni autobusovou dopravu do Prostějova (3 Kč za cestu) a učitel Richard Žák začal vést obecní kroniku. Roku 1928 převzal autobusovou linku stát.
Roku 1927 byl Alojzov elektrifikován. Byla to zásadní modernizace, která však obec velice zadlužila — roku 1933 činil obecní dluh 73 000 korun. Obecní knihovna, vedená Josefem Marciánem, čítala roku 1931 přes 800 svazků. Roku 1930 žilo v Alojzově 282 obyvatel.
Německá okupace dopadla tvrdo. Bylo zavedeno povinné odvádění potravin a dobytka, proběhly dvě hospodářské kontroly (1941 a 1942 po atentátu na Heydricha). Roku 1941 byla zkonfiskována obecní kronika. Roku 1942 byl odvezen zvon ze zvoničky — pro špatnou kvalost byl vrácen. V obci byly tři oběti perzekuce: František Dragoun (udán, mučen, vězněn, brzy zemřel po návratu), Bohuslav Hruban (zahynul na pochodu smrti z Flossenbürgu do Dachau) a Vincenc Vysloužil (zatčen pro odbojovou činnost, zemřel na pochodu z Vratislavi). Přesto řada místních pomáhala partyzánům.
Celou noc z 8. na 9. května projížděla přes Alojzov prchající německá armáda. Dne 9. května v půl osmé přijela spojka Rudé armády a oznámila konec války. Konfiskace pohraničního majetku umožnila pěti alojzovským rodinám získat novou půdu. Znárodnění průmyslu otevřelo stálé zaměstnání v prostějovských závodech (zejm. OP Prostějov). Roku 1947 se začalo s výstavbou kanalizace, roku 1949 byla dokončena. Roku 1951 byl zřízen místní rozhlas.
Občané Prostějova, Olomouce i dalších měst se vzhlédli v přírodních krásách Alojzova a začali budovat víkendové chaty. MNV schválil první sérii žádostí roku 1947 — položil tak základ zdejší rekreační oblasti. Vznikla telefonní hovorna. Životní úroveň obyvatel se přes dílčí problémy s neúrodou po válce znatelně zlepšila.
Původní kaplička P. Marie, stojící na návsi od poloviny 80. let 18. století, byla v září 1957 zbořena. Ustoupila rozšíření obecní komunikace. S ní zmizel jeden z posledních symbolů původní osady — duchovní centrum, kolem nějž se po dvě staletí soustředil místní život. Zvon byl zachráněn.
Po dlouhém přesvědčování místních zemědělců bylo roku 1958 v Alojzově založeno Jednotné zemědělské družstvo. Prvním předsedou se stal Alois Svoboda. Téhož roku byl postaven kravín pro 66 dojnic nákladem 521 356 Kčs. Z důvodu nedostatečného vybavení zahájilo JZD roku 1960 jednání o sloučení s družstvem v Určicích.
V rámci územní reorganizace státní správy byl Alojzov přičleněn k Určicím. Dne 30. června 1960 proběhla první společná schůze rady MNV. V obci byl zřízen občanský výbor v čele s Václavem Adamem. V letech 1960–1963 byla vybudována silnice uvnitř Alojzova, která vyřešila problém rozbahněné návsi. Roku 1968 byl vyasfaltován průtah silnice Určice–Myslejovice. Ve druhé polovině 60. let byl u Alojzova postaven televizní přenašeč.
V červenci 1977 byla v Alojzově otevřena nová moderní prodejna Jednoty. Ve starém pískovcovém lomu Martina Soldána bylo zřízeno zahradnictví. Řada starších domů byla v sedmdesátých a osmdesátých letech nově postavena nebo přestavěna. Roku 1980 měl Alojzov 243 obyvatel.
Dne 1. března 1990 se Alojzov stal znovu samostatnou obcí. V listopadu proběhly volby — starostou se stal Jiří Marcián, zástupcem Zdeněk Navrátil. Roku 1993 byl dokončen obecní vodovod, byla zrekonstruována budova obecního úřadu a vybudován plynovod. Marcián byl opakovaně zvolen i ve volbách 1994 a 1998.
Ve volbách roku 2002 se starostou stal Jaroslav Zika, místostarostou František Pernica. Roku 2003 proběhlo v Alojzově referendum o vstupu do Evropské unie s 65% účastí — 77 % zúčastněných voličů bylo pro vstup. Obec tak vstoupila do nové kapitoly svých dějin jako součást sjednocené Evropy.
Klepněte na osobnost pro zobrazení životopisu.
Příběhy, které se předávají z generace na generaci.
1783
Příběh bezzemků, kteří si vymohli domov — léta 1782 a 1783
1945
8. a 9. května 1945
1957
Zánik nejstaršího symbolu obce — září 1957
Vložte zde text starosty — osobní pozdrav návštěvníkům stránek, krátké zamyšlení nad historií obce nebo odkaz na budoucnost Alojzova. Stačí upravit tento text a přidat fotografii.
Jaroslav Zika
Starosta obce Alojzov